Přenádherná je Skácelova báseň "Mrtví" :
Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami. A přicházejí jako stíny, ve vlasech popel, kusy hlíny. Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme. Po chrpách, které kvetly vloni, slabounce jejich ruce voní.